-
O čem chceme, aby bylo Propojeni v Naději
U nás svého druhu první akce. A už tady narážím na to, že když se napíše akce, každý nějakým kouskem čeká, že někdo tu akci udělá a bude to akční ve smyslu, že se někdo o tu akčnost postará. Jenže toto nebyl původní záměr. A my se toho původního záměru chceme držet. Nechceme dělat akce. Chceme tvořit prostor. Fyzický i mentální. TVORBA FYZICKÉHO PROSTORU To mě baví. Myslím, že nás pět v týmu to baví. A zároveň naplňuje a vnímáme to jako smysluplné. A mě osobně to vždycky bavilo a naplňovalo. Na jednom workshopu zaměřeném na poznání vlastního potenciálu jsem si pojmenovala, že mým potenciálem je tvořit bezpečný prostor pro lidi,…
-
Moje poznání z akce Propojeni v Naději
Skoro mi to přijde jako když se rodí miminko, bylo to jako několik dob porodních. Ono mi to nejde ani moc popsat, co se to vlastně rodilo nějak obecně. Můžu ale napsat, co se dělo, potažmo rodilo, u mě. Jako už standardně jsem si sahala na svá opakující se témata k řešení, zase ale trošku z jiné perspektivy. Myslím, že to ani jinak neumím. Napadlo mě, zda bych měla témata k řešení i u wellnes pobytu někde v horách, kde člověk jede odpočívat a nejede tam nic řešit. Tady na usedlosti je to ale jednoduché, tady se prostě řeší a učí a roste. Taková byla objednávka, takže není nač si stěžovat. Zkusím tomu dát…
-
Zamyšlení nad posláním
Dnes jsem se při ranní meditaci, kdy mám myšlenky stěhovat z hlavy, zasekla na jedné se neustále vracející. Týkala se poslání. Mám takový dojem, že kolem tohoto tématu tančím poslední dobu jaksi víc než obvykle. Nějak chápu, že tady nejspíš nejsme nahodile a přišli jsme sem s nějakým úkolem, který nás nejspíš přesahuje. Že to není jen o učení sebe sama, ale o něčem větším. Když jsem před lety přišla na usedlost, stála jsem na cestě a koukala dolů na ten dům a stavení kolem, na údolí obklopené stromy a loukami a cítila jsem hlubokou radost. Nenapadá mě lepší slovo než „hlubokou“. Vnímala jsem ji každou buňkou a bylo to moc příjemné…
-
Vánoční zamyšlení na téma spolupráce
K zastavení a zamyšlení je vánoční čas opravdu ideální. A tak si vždycky sednu ke krbu a koukám na stromeček a z okna a nechávám myšlenky plynout tam, kam samy chtějí. Tentokrát se mi pořád vracely k tématu, které jsme probírali na poslední poradě. Týkalo se mého mentálního odcházení. Když je něco v životě těžké, tak mám mechanismus, kdy abych to zvládla, tak uvnitř odcházím. Zvenku to není poznat, ale na energetické úrovni to dělá ve vztazích děsný binec. Byla jsem ráda, že jsme k tomu nakonec došli a hodně mi pomohlo, že díky vzájemné spolupráci v týmu jsem alespoň kus tohoto tématu pochopila. A tady jsme u toho, co…
-
Světlo proti temnotě
Když se řekne „světlo proti temnotě“ vždycky jsem si představila něco, co je spojené s křesťanstvím, a tudíž je to pro mě jaksi mimo, protože křesťanství mě „nebere“. Poslední měsíce ale zažívám tuto formulku (nevím, jak jinak to nazvat), v úplně jiných souvislostech, které jsou pro mě uchopitelnější a použitelnější v každodenní realitě. Mám tu takovou modelovou situaci, kterou jsem ale nezažila já a jen jsem ji s Terkou probrala později. Pár dní zpět k nám v tom předvánočním shonu přijel kurýr. Zapadl při otáčení do sněhu a nešlo mu vyjet. Arogantním a nárokovým tónem se dožadoval písku, aby vyjel a mohl pokračovat. A toto vnímám jako tmu. A pak tu máme tři možnosti, jak zareagovat,…
