Od úvahy nad volbou prezidenta k projektu pobytů pro domškoláky

Před pár dny jsem reagovala na FB na jeden post. Ale vlastně mi to od té doby nejde z hlavy. Napsala jsem toto:

„Možná celý ten systém musí dosáhnout takové absurdity, aby se zbořil zevnitř. A možná se každý jeden z nás musí přenastavit, aby z toho systému vystoupil a vznikl tak jiný na úplně jiných hodnotách. Možná ale lidem nejdřív potřebuje dojít, že k životu žádné politiky, co budou lidem říkat, co mají dělat, nepotřebujeme. Že potřebujeme jen servis. Takové státní „služebnictvo“. A že o zbytek se každý postará už sám. Problém možná je, že zatím je málo těch, co se o sebe postarat chtějí. O vzdělání svých dětí, které nechávají na nekompetentních učitelích, kteří si dokonce někdy nepamatují jména těch, které učí, o svoje zdraví, které nechávají na doktorech, co jim jen nacpou prášky, ale nemoc jim zůstane, o svoje práva, která nechávají na cizích lidech – soudcích, protože se sami nedomluví. Nechají na nich starost, o to, co jí, protože pak by si museli něco vypěstovat sami, aby do sebe necpali chemii nebo se daleko víc zajímat, kdyby zjistili, že státu jde o zisk korporací, a ne o zdravé potraviny. Prostě stát rovná se lobby pro korporace. Tenhle systém už dávno není pro lidi a dokud se budeme chovat, že může být, tak ta agónie bude trvat. V tuhle chvíli už je jasné, kdo bude prezident. Bude to ten, co jde na ruku právě té lobby. A to bude jeden z těch tří. Nikoho jiného to nepustí. Každého ten systém drží pod krkem jinak, aby poslušně plnil tu svou úlohu.“

Teď už víme, že ministerstvo vnitra odstranilo vyřazením podpisů nepohodlné kandidáty, víme, že v hlavních médiích dostane prostor jen generál a hezká paní a Lord Agrofert jen do té míry, aby z něj udělali hlupáka. Možná je skutečně nejvyšší čas připustit, že shora už není možnost změny. A taky je čas připustit, že tu změnu potřebujeme. A když nepůjde shora, musí být zákonitě zdola. Ale nechci, aby to bylo obecné. Chci to konkrétní. A konkrétní znamená začít u sebe. A třeba tím, že vezmu vážně vzdělávání dětí. Co já konkrétně můžu udělat pro vzdělávání dětí?

A tak se stalo, že na jedné z procházek jsem celou hodinu a půl nemohla myslet na nic jiného. My tu máme od pondělí do čtvrtka vytopenou velkou společenskou místnost, máme tu kuchyň a máme tu sociální zařízení. Všude kolem nás je příroda a u nás různá hospodářská zvířata. Je to vlastně ideální prostředí na vzdělávání.

A pak mi zavolala Jana a na něco se ptala, už nevím, co to bylo. A já potřebovala probrat s někým, kdo se zabývá dětmi, co se učí doma, kdo zakládal školu a kdo má děti domškoláky, jak toto všechno dát dohromady, abychom i my tady mohli přispět tím svým kouskem do té změny.

A tak se stalo, že jsem se od pro mě „abstraktní“ volby prezidenta dostala k realizaci konkrétního projektu tady u nás. Propojovat nejen dospělé vědomé lidi, ale vytvořit prostor, kde se budou moct propojit děti. S námi dospělými a mezi sebou navzájem.

Prezidenta volit půjdu. Toho jednoho slušného člověka, co tam zbyl. Ale myslím, že to je asi jedno. Shora to nejspíš nepůjde.