Moje poznání z akce Propojeni v Naději
Skoro mi to přijde jako když se rodí miminko, bylo to jako několik dob porodních. Ono mi to nejde ani moc popsat, co se to vlastně rodilo nějak obecně. Můžu ale napsat, co se dělo, potažmo rodilo, u mě. Jako už standardně jsem si sahala na svá opakující se témata k řešení, zase ale trošku z jiné perspektivy. Myslím, že to ani jinak neumím. Napadlo mě, zda bych měla témata k řešení i u wellnes pobytu někde v horách, kde člověk jede odpočívat a nejede tam nic řešit. Tady na usedlosti je to ale jednoduché, tady se prostě řeší a učí a roste. Taková byla objednávka, takže není nač si stěžovat. Zkusím tomu dát trošku strukturu.
První téma – DOST SE NESTARÁM
Ano, toto je jaksi trvalé nastavení, které bych ráda změnila. Neustálé pocity viny, že bych se přece měla starat víc. O lidi, o prostředí, o společnost, o zábavu… Určitě by se ještě něco našlo. A tak stačí, když přijede někdo, kdo má představu, že bych se měla starat víc, a to je voda na můj mlýn. Přepnu do té, která úplně přestane vnímat cokoliv jiného než pocity viny a začnu makat a snažit se tím makáním oněch nepříjemných a narůstajících pocitů zbavit. A tak jsem makala. Udělala jsem v tomto nastavení skupinový výklad karet Symbolon. Byla jsem po těch necelých třech hodinách úplně vyčerpaná a stejně po tom zůstala spíš frustrace než pocit z dobře odvedené práce. Ale proběhlo sdílení v týmu, a i s účastníky a já do dalších výkladů šla s jinou energií. Super bylo, že pak to bylo daleko lepší.
Poznání: nejsem a nebudu nikdy samostatný lektor. To mě dost nenaplňuje, neuspokojuje a ve výsledku mě to vyčerpá. Co ale hodně dobře zvládnu je udělat příjemné prostředí pro vedoucího lektora a přidat se jako spolupracující lektor. To je nabíjející a tahle část mé práce je pro mě velmi inspirativní.
Kroky v realitě: Příště už jen jako spolupracující lektor.
Druhé téma – MĚLA JSEM TO UŽ VĚDĚT
Jaj, tak toto je jako bumerang. Když děláme novou akci, tak je přece logické, že nelze všechno vychytat, že vlastně hledáme tu podobu. Ale přesto mi jakýsi hlásek uvnitř pořád připomíná, že jsem to měla vědět a udělat to nějak lépe.
Poznání: toto bylo hodně zajímavé. Jednu chvíli mi probliklo, že vlastně nemůžu nic vědět dopředu. Že to vlastně pořádně nevím ani teď, protože se teprve ukáže, k čemu to všechno povede. A je skutečně bláhové si to myslet. Tento postoj vede k uvolnění. A základ je „Dělat všechno tak nejlépe, jak to zvládnu“ a to dělám vždycky.
Kroky v realitě: Když to chytnu, tak z toho vystoupím. Na nic lepšího jsem nepřišla.
Třetí téma – NAPLNO VYUŽÍT TO, CO UMÍM
Je to vlastně doplnění prvního tématu. Když dělám to, co mě vyčerpává, nemůžu pak dělat to, co skutečně umím a co mě naplňuje a čím jsem lidem skutečně prospěšná. Tak namísto, abych s nimi například probírala, jak by mohli podpořit svou práci a zviditelnit se a dostat se lépe k lidem (potenciálním účastníkům jejich kurzů), tak vykládám skupinově Symbolon, protože mám dojem, že bych se přece měla nějak víc postarat.
Poznání – jakože toto je fakt škoda! V jednu chvíli jsem procítila, že takhle to nejde. Musím víc dovnitř sebe sama a skutečně nabídnout to, co je moje a ne to, co si myslím, že se očekává.
Kroky v realitě: Toto jde poměrně dobře vychytat. Každý krok, který v realitě udělám by měl být vědomé rozhodnutí. Pak se to už nestane. A to asi budu ještě chvíli trénovat.
Určitě tam pod povrchem probíhalo daleko víc témat. Jen tato vnímá jako ta nejsilnější. A teď se na tu akci potřebuju podívat z pohledu, co že se to vlastně tvoří – rodí. Nějaké aspekty se ukázaly. Zase jsme se o kus přiblížili tomu, jak by to mohlo vypadat, aby právě každý z nás investoval svou jedinečnost a tím byl prospěšný nejen druhým, ale hlavně sobě.
